Jak jsem podepsal petici za ČT a omylem otevřel brány Xpekelné! Všechno to začalo naprosto nevinně. Jeden krátký, téměř zenově lakonický dotaz vypuštěný do digitálního éteru: "Podepsáno, co vy?". Na první pohled jen obyčejný status o podpoře médií veřejné služby. V neúprosné realitě českého Xka to ale zafungovalo jako hozený granát do hnízda velmi rozzuřených, avšak argumentačně lehce podvyživených vos. To, co následovalo, nebyla jen obyčejná diskuze. Byla to přehlídka mentální gymnastiky, internetových archetypů a nechtěná komedie plná logických salt vzad. A samozřejmě to byla i výprava za slávou, která mi vynesla dvě lesklé trofeje v podobě blokací od lidí, jejichž křehké ego zkrátka neuneslo tíhu základní logiky. Co jsme se tedy z této bouře ve sklenici vody dozvěděli o našich spoluobčanech? Pojďme si ty nejlepší kousky rozebrat na atomy. 1. Frakce strážců státní pokladny (a vlastních drobných) Tato skupina pevně věří, že stát a jeho instituce fungují na bázi streamovací platformy. "Nekoukám, neplatím," zní jejich neprůstřelná mantra. Do diskuze obvykle vpadnou s bojovým pokřikem "Ruce pryč od mých peněz", případně v lingvisticky vylepšené verzi "RUCE PRYČ OD MÍCH PENĚCH", u které má češtinář chuť si vypíchnout oči rezavou vidličkou. Jejich argumentace: Chtějí platit jen za to, co sami fyzicky konzumují. Představují si, že stát funguje jako rohlíky v samoobsluze. Kde naráží na strop: Všude tam, kde se objeví slovo "infrastruktura". Když jim zkusíš jemně naznačit, že z daní se platí i dálnice, po kterých nejezdí, nebo hasiči, ačkoliv jim zrovna nehoří střecha nad hlavou, jejich logika začne nekontrolovatelně rotovat. Absolutním králem této disciplíny se stal diskutér, který na přirovnání k armádě reagoval vizí, že dříve přece armáda dávala smysl, protože se živila z dobývání a loupeživých výprav... Ano, obhajoba drancování sousedních států jako legitimní náhrady koncesionářských poplatků, to je skutečný "masterclass" politické ekonomie či snad lobotomie? 2. Kadeřníci, kádrováci a cestovatelé v čase Proč se bavit o meritu věci, nezávislosti novinářů nebo zákonných pojistkách, když můžeme řešit barvu vlasů a strašit minulým stoletím? Jejich argumentace: Za všechno může "zrzavá krysa" nebo "zrzavý extremista". Jakákoliv petice na ochranu čehokoliv je okamžitě katapultuje do padesátých let a vidí za ní buď novodobé komanče, nebo minimálně diktát z Bruselu. A pochopitelně jsi "ovce", pokud nesouhlasíš s tím, že oni mají patent na "pravdu" nebo na to být "normální". Kde naráží na strop: V momentě, kdy po nich chceš, aby reagovali na samotný text petice. Zjistíš, že ho vlastně nečetli, ale spolehlivě vědí, že na nějakém tajném srazu jakási důchodkyně vybírala pětistovky pro ČT. Diskuze s nimi připomíná hraní šachů s holubem... rozhází figurky, pokálí šachovnici a pak se hrdě naparuje, že vyhrál. 3. Rytíři "selského rozumu" Tohle je velmi specifická kasta. "Selský rozum" je pro ně univerzální štít z titanu, za který lze schovat naprosto jakoukoliv absenci informací, historického kontextu nebo kritického myšlení. Jejich argumentace: Nepotřebujeme složité zákony a pojistky. Kdo "hysterčí", ten nepoužívá hlavu. Vždyť pan ředitel řekl, že je to OK, tak co se vzrušujete? Kde naráží na strop: Nechápou, že deštník si člověk kupuje, když svítí sluníčko, a ne až když už mu teče do bot. Jejich selský rozum obvykle končí u toho, že "vítěz voleb bere všechno". Pojem jako "systémové pilíře státu" je pro ně něco jako sprosté slovo, které je zbytečně zdržuje od toho, aby mohli média prodat v privatizaci nejvyšší nabídce a mít konečně klid. 4. Dlaždiči, sprinteři a mistři v ústupu A pak tu máme absolutní dno diskuzní žumpy. Ty, pro které je i jednoduché souvětí o podmětu a přísudku nepřekonatelnou literární výzvou. Jejich argumentace: Žádná neexistuje. Startují rovnou na sto procent spojením "zmrdi z letné", "jen blb", "pííča blbá" nebo tě pro jistotu rovnou pošlou "do prdele". Kde naráží na strop: Hned u prvního logického argumentu. Když jejich urážku odpálkuješ s chladnou hlavou a zeptáš se na věcný důvod jejich rozhořčení, nastává zkrat na základní desce. Následuje buď snaha udělat z tebe hlupáka stylem "já se ptám, ty odpovídej", nebo a to je ta nejkrásnější část, epický taktický ústup. Zabouchávání dveří s majestátním prohlášením "moudřejší ustoupí", přičemž ten dotyčný celou dobu jen zběsile couval, je čirá poezie. Zdrhnout z diskuze bez jediného argumentu a pasovat se přitom na mudrce, to už vyžaduje pořádnou dávku drzosti. 5. Akademičtí papoušci a ozvěny v prázdném sudu (Speciální případ) Tahle kategorie si žádá vlastní odstavec, protože představuje vrcholný úkaz internetové fauny. Do ringu totiž vstupuje "pan Docent". Titul zaručuje pocit nadřazenosti, ale bohužel negarantuje schopnost vést debatu. Jeho argumentace: Hned na úvod tasí kartu s padesátými lety: "Já jsem to nikdy komunistům nepodepsal a nehodlám to měnit." Když mu jemně ukážete paradox, že nechat státu volnou ruku je vlastně návrat k oněm komunistickým metodám, okamžitě mění plášť akademika za lékařský plášť a rozdává diagnózy o "choromyslných dedukcích". Kde naráží na strop: Zasekne se v nekonečné smyčce jako poškrábané cédéčko. Dokola opakuje, že "pan ředitel to přece potvrdil", což je argumentační perla připomínající situaci, kdy se jdete zeptat lišky, jestli je kurník v bezpečí. Když je konfrontován s vlastní prázdnotou, začne křičet: "Lžete! Dezinformátore! Omluvte se!" Neschopen vlastní myšlenky se mění v dokonalou ozvěnu. Jakmile mu nastavíte zrcadlo a pojmenujete jeho myšlenkový svět jako "nepopsaný list" a "sterilní bioprodukci poslušnosti", jeho systém zcela zkolabuje. Ceny za celoživotní dílo: Dvě blokace! Tady se dostáváme k jádru pudla a trofejím. Vyvést trolly a zejména uražené "docenty" z míry natolik, že v záchvatu frustrace musí použít tlačítko "Block", je internetový ekvivalent získání černého pásku v karate. Znamená to jediné... tvůj klidný tón, věcné otázky a mrazivá slušnost narušily jejich křehký matrix natolik, že raději vypli proud. Věcný střet prostě nedali a zbaběle prchli do svých bezpečných bublin, kde jim nikdo neklade nepříjemné otázky a nenastavuje zrcadlo. Co si z toho odnést? Stát si za svým názorem v bažinách českých sociálních sítí vyžaduje hroší kůži. Ukázalo se, že požadovat po některých lidech elementární logiku nebo slušnost je dnes ten nejdrsnější punk. Ale stojí to za to, minimálně pro tu zábavu, když sleduješ, jak někomu praskne cévka jen proto, že ho odmítneš urazit zpátky a místo toho mu nabídneš zrcadlo jeho vlastní argumentační prázdnoty. Ať žijí další petice a další trofeje do sbírky! #ČT #diskuze #sociálníSítě

Dnes jsme v přímém přenosu sledovali zvláštní úkaz. Náš vládní zmocněnec pro Green Deal, sběratel všeho, co má dostatečný počet válců na to, aby to v roce 1940 zvedlo ruce... tedy zadky ze židle a otravná persona, kterou nikdo nezve, ale ona stejně přijde, Filip Turek, nám opět předvedl lekci z "profesionality". Filip má neuvěřitelný talent. Je jako ten člověk, který se vetře na cizí pohřeb, u rautu dojí poslední kousek lososa a pak si vezme mikrofon, aby pozůstalým vysvětlil, že je nejlepší a že ho štve, jak ta mrtvola ležící vedle v rakvi na sebe strhává pozornost, zatímco on pro ten pohřeb udělal maximum. Objevit se na tiskové konferenci a mluvit tam o věcech, které vám nepřísluší, není projev síly. Je to projev hluboké, téměř až dojemné úzkosti z toho, že by se pět minut mluvilo o něčem jiném než o něm. Funkce vládního zmocněnce v jeho podání zjevně znamená "zmocněn k tomu, obtěžovat každý mikrofon, který omylem svítí". Představa, že dospělý muž, který se prezentuje jako neohrožený milovník doutníků, zbraní a rychlých strojů, dostane takový emociální záchvat z jednoho předávání hudebních cen, je prostě kouzelná. Filip nám v podstatě vzkazuje: "Nějací umělci v televizi o mně řekli něco ošklivého, tak já jim tu hračku teď rozbiju a prodám!" Filipe, jak státnické, úplně excelentní způsob, jak spojit celý národ a nevytvářet nové příkopy... Je to ten druh racionální politiky, kterou obvykle praktikují pětileté děti na pískovišti, když jim někdo nepůjčí tatrovku. Privatizovat veřejnoprávní instituci jen proto, že vám v pražském Obecním domě nezatleskali? To není pravicový liberalismus, Filipe. To je jen předražená terapie pro někoho, kdo má ego sice velké jako motor z tanku, ale emociální stabilitu sněhové vločky na kapotě. A ten jeho "fuc..." vtip? To je ten moment, kdy se prostorově výrazný boomer snaží zapůsobit na generaci Z a výsledkem je jen kolektivní fyzická bolest všech přítomných. Je to humor na úrovni školních záchodků, který se Filip snaží prodat jako "edgy" politický nekorektismus. U vládního činitele bychom čekali argumenty, data nebo vizi. Místo toho dostáváme pubertální náznaky vulgarit schované za tečky, což je u "chlapa s gulemi" fakt ironie. Filip Turek je fascinující úkaz. Na fotkách vypadá jako vystřižený z plakátu na film o bezohledných miliardářích, ale ve skutečnosti se hroutí z koncesionářského poplatku v ceně jednoho levného kafe. Chce být vnímán jako "Alfa", ale jeho chování na tiskovkách připomíná spíše "Open Mic" komika, kterému nikdo neřekl, že klub už dávno zavřel, uklízečka chce dovytřít to poslední místo, kde on furt kohabituje a vrátný ho chce trefit svazkem klíčů, aby už mohl jít spát na noční směně. Filipe, váš největší problém není Česká televize, ani umělci, dokonce ani ten Green Deal, kterým se teď (ironicky) živíte. Váš problém je, že působíte jako auto s rozbitou navigací... hrozně moc to tůrujete, máte velkou spotřebu, děláte nesnesitelný hluk, smrdíte po spálené gumě, ale přitom stojíte na místě a všem jste jenom pro smích. Filipe, váš největší problém jste vy sám, jen jste to ještě přes to ohromné ego neprohlédl. Jste většině lidí pro smích... pod tou nablýskanou kapotou sběratele veteránů se skrývá jen ublížený kluk, který se tak moc bál, že ho nikdo nepozve ke stolu, až se k němu musel vloupat oknem a když ho vyhodí, přijde jiným oknem. Příště zkuste místo "fuc... podpory" raději ticho. To je totiž jediná věc, která vašemu image momentálně chybí víc než funkční katalyzátor. #politika #humor #GreenDeal