Na pozadí dění kolem Iránu by tohle určitě nemělo zapadnout, protože válka v Ukrajině se nás bezprostředně dotýká mnohem více, než válka USA/Israele proti Iránu. 👇👇👇 Rusko prohrálo “zimní bitvu”. A my jsme ji vyhráli. A i když je jarní rovnodennost až 20.3., tak tu už de facto máme začátek jara. Sluníčka bude přibývat, spolu s ním budou růst i teploty. A Ukrajina ustála další zimu [tu dosud nejtěžší] a pokračuje ve svém boji dál. Na určitých konkrétních úsecích na frontě, poprvé za mnoho měsíců, ba dokonce za mnoho let, konečně dochází k osvobozování vesnic, které dříve byly v šedé zóně, Ukrajina tak získává zpět více km, než ztrácí. To je pozitivní trend. Děkuji všem těm, kdo drží frontu. Děkuji ukrajinské protivzdušné obraně. Děkuji pracovníkům v energetice Ukrajiny, že díky jejich úsilí Ukrajina nezmrzla. Děkuji místním ukrajinským samosprávám za organizaci “bodů nezlomnosti”. A děkuji všem, kdo v jakékoliv sbírce podpořili Ukrajinu, ať už na nákupy generátorů pro civilisty ve městech, či na výbavu či automobil pro ukrajinské vojáky. Děkuji nám všem, celé naší dobrovolnické komunitě, za pevnost a vytrvalost. Ukrajina vyhrála “zimní bitvu.” -

Kdysi jsme viděli takové obrázky [obytné výškové budovy zasažené Šahídy] jen z Ukrajiny… Teď takové obrázky vidíme už i z luxusních destinací z Blízkého východu… Tak abychom se jednoho dne nedivili, až uvidíme Šahídy i nad městy EU… Russko a Irán musí být rázně zastaveni a musí jim být uštědřena nemilosrdná porážka, aby si uvědomili, že ve 21. století se hranice už silou nemění… pokud je nezastavíme, tak budou jejich drony dál rozsévat zkázu a smrt po celém světě… -

To mi připomíná, jak jsme kdysi v lednu 2023 poslali jednomu malému klukovi v obci blízko fronty fotbalový míč a dres z Česka. Stával s kuličkovým ákáčkem a v maskáčích u cesty ve vesnici na chersonské frontě a zdravil ukrajinské vojáky a dobrovolníky, kteří kolem něho projížděli a jeli na frontu. Všichni mu říkali “Talismančik”, protože byl pro vojáky jako talisman pro štěstí - vždy se při cestě na frontu při průjezdu kolem něho u něj zastavovali, pozdravili se s ním, vyfotili, dali mu nějaké jídlo či sladkost. My jsme se tenkrát u něj také vždy zastavovali na našich cestách za vojáky na chersonskou frontu. Jednoho dne jsem o tom psal i na soc. sítě - a ozval se mi pak jeden Čech, že je mu líto, že má klučina zkažené dětství válkou a hraje si ve vesnici s kuličkovým akáčkem, že by spíše měl radši běhat ve fotbalovém dresu za míčem a užívat si obyčejné dětské radosti… a tak mi poslal peníze na zakoupení míče a dresu - a já to vše koupil a pak přes známé poslal Arťomovi, kteří mu to osobně předali, protože v tu dobu už jsme jezdili na jinou část fronty, na Donbas. Doufám, že stále běhá v českém dresu za fotbalovým míčem a aspoň trochu si užívá s kamarády i té obyčejné dětské radosti i v těchhle těžkých časech války… -