Zase ty kočky, ale už dám dlouho pokoj, jen to teď ze mě musí ven. Dnes jsme spolu týden. Ušli jsme kus cesty, ale ještě nejsme v cíli, tedy co se týká sbližování. Ellie mi zatím moc nevěří, byť je už za mou přítomnost, myslím, ráda. První den byl nejnáročnější, protože se schovala tak perfektně, že nebyla k nalezení. Vím, že to kočky umí, ale vážně nikde nebyla. 😁 Myslel jsem, že utekla větračkou. Schovala se nejdřív na tom nejblbějším místě, za záchodem. Když mě spatřila, začala zvláštně mňoukat. Jako by křičela: proč jsem tady a neubližuj mi! Viděl jsem vystrašené zvíře, které působilo, jako by bylo vyjmuto z panenské přírody. V duši jsem cítil, že je to špatně, ale byl v tom dobrý úmysl. Já ji k adopci nenabízel. Když jsme si já i mí přátelé mysleli, že je ztracená, nadával jsem si do čuráků a měl o ni velký strach. Je neslyšící, venku by se jí mohlo něco stát. Cítil jsem se hrozně. Přátelé se mě ptali, co budu dělat. Odpověděl jsem: co budu dělat, ráno vyhlásím pátrání, vytisknu její fotky, obejdu sousedy, obvolám útulky... A ta paní co mi jí dala, mě může plným právem uškrtit. Po ohledání bytu, domu i okolí, včetně střechy, jsem myslel, že ji už nikdy neuvidím. A pořád jsem měl před očima ten její vystrašený výraz. Když se pak v noci ukázala, spadl mi kámen ze srdce. Následující dvě noci mňoukala, podle mě to bylo truchlení po ztraceném domově. Vstával jsem k ní jako k dítěti a hladil ji, to ji uklidnilo. Ale pohlazení muselo být jemné a opatrné. Ještě dnes se nenechá pořádně pohladit. Ale vítáme spolu každé ráno u okna den. To mi dovolí i pusu na její královskou hlavu. 😊 Vnímám její handicap a snažím se trochu dupat při chůzi, aby věděla, že jdu. Mávám, svítím telefonem a abych jí nešlápl, tak po bytě šoupu nohama, jako bych lyžoval. 😁 Moc si vážím toho, že jsem dostal šanci jí udělat domov a být jejím životním parťákem. Zároveň častěji myslím na zvířecí miláčky, které jsem měl před ní. Byl to pes z útulku, velký, mladý, kterého nikdo nechtěl, protože byl mezi psy nejproblémovější. Venku se chtěl s velkými psy prát, bylo to s ním náročné. Vychovávat mi ho pomáhal starý myslivec. Mně se ale takový pes tehdy hodil, protože jsem rok bydlel v cigánském ghettu a moje manželka byla bílá, která se tam bála. Takže to ode mě bylo i na jednu stranu vypočítavé. Bylo mi něco přes dvacet, děti jsme ještě neměli. Byl to super kamarád, vlastně naše první dítě, dalo by se říct. Potom kočka, kterou jsem si vzal na inzerát před 4 lety. Lidé se jí museli zbavit, protože žárlila na dítě, které se jim narodilo. To byla moje nejlepší kamarádka, jakou jsem kdy měl. Znala mě dokonale. Někdy jsem po příchodu domů neměl náladu a potřeboval být aspoň půl hodiny sám, a ona to vždy vycítila. Jen seděla poblíž, aby mě nechala být. Pak, když věděla, že je správný čas, skočila na mě, já se omluvil a začalo velké mazlení. Nezapomenu na její vrnění a na to, jak mě měla ráda i jak mě kousala. 😄 Vždycky jsem se snažil zbavovat jejích chlupů uchycených na oblečení. Když ale odešla, staly se ty chlupy pro mě tou nejvzácnější relikvií. Až mám slzy v očích, když o ní píšu. ❤️ Ale život jde dál a teď mám na starost kočičí královnu. Dokonce kvůli ní víc uklízím, snažím se, aby se jí u mě líbilo. S předchozí kočkou jsme se zkamarádili během několika dnů. S Ellie to jde pomaleji, ale já tu trpělivost mám. Těším se na to, až na mě skočí a budu ji moct pořádně mazlit. V tu chvíli budu absolutně šťastný. Ať žijou zvířata! Psst, královna spinká 🤫 -

Pan Moravec svůj odchod z České televize komentoval tím, že za současných podmínek už nemůže garantovat nezávislost redakce. Takové tvrzení od člověka, který byl dlouhá léta jednou z hlavních tváří politické publicistiky v ČT, je velmi závažné. O to víc překvapuje, že @CzechTV jeho slova o nezávislosti a možném nedodržení kodexu nijak nevyvrací. Reakce ČT působí jako by se jí to vlastně ani netýkalo. Ale u veřejnoprávního média, jehož důvěryhodnost stojí právě na nezávislosti, by přitom bylo na místě jasné a otevřené vysvětlení. Nebo nám bude stačit vyjádření od Xavera, nebo přímo od Václava Klause? https://t.co/159mq06xlC - Václav Moravec končí v České televizi Moderátor Václav Moravec oznámil, že po 21 letech končí v České televizi. Odůvodnil to tím, že nemůže dál garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi dle kodexu ČT. https://t.co/159mq06xlC

Kamarád se mě zeptal: „Na Seznamu píšou, že zemřel romský král a vezli ho ve zlaté rakvi. Vy jste vážně měli krále?“ A já mu odpověděl: na Seznamu píšou spoustu píčovin. Cigáni nemají ani vlastní zemi, natož krále. To, že se nějaký strejda prohlásí za krále, ještě neznamená, že jím skutečně je. Nikdy jsem o něm neslyšel, nevím, co udělal pro Romy, například pro osady na Slovensku, kde se zastavil život asi před sto lety. Za tu zlatou rakev jim mohl postavit školu. Možná by se jim podařilo konečně dostat do civilizace. -

Prosím, berte mě s rezervou. Truchlím a nechci si to nechat pro sebe a vy vydržíte všechno. 🙄 Na Valentýna jsem tu psal, že jsem s kočkou na klinice. Psal jsem o tom, že přítomnost někoho druhého není samozřejmost. Nebyl to ale náznak toho, že z kliniky odjedu sám. To jsem v té chvíli ještě netušil. Dostal jsem spoustu vzkazů plných podpory. Moc vám za ně děkuji. Jako vždy se to snažím vidět z více úhlů. Z toho mého to vypadá tak, že jsem jí ušetřil ošklivé smrti a velkých bolestí. Ale z pohledu kočky? Vzal jsem ji z gauče, slíbil jí výlet k doktorovi, dal ji do přepravky, zavolal taxi a jeli jsme. Způsobili jí bolístku při odběru krve a když testy vyšly katastrofálně, nechal jsem jí uspat, jak mi doporučili. Najednou jsem byl v roli někoho, kdo rozhoduje o něčí smrti. Odmítl jsem u toho být a držet ji za tlapku, protože bych mohl dostat infarkt. Naštěstí byla s paní doktorkou, která působila jako anděl. Ale rozloučil jsem se. Pohladil jsem ji, dal jí pusu, poděkoval za všechno a omluvil se, že ji nedokážu zachránit. Tuhle kočičku jsem si vzal přes inzerát. Paní se tehdy narodilo dítě a ona na něj žárlila 🙂 Proto se rozhodli, že ji dají pryč. Bylo jí šest let. Spolu jsme byli čtyři roky. Podvědomě jsem se celou dobu bál, že jednou nebude. Proto jsem ji každý den hladil po pusince, opěvoval její krásu. To ona mě dělala lepším člověkem. A teď tu není. Pořád ji očima hledám a pláču. Až se z toho oklepu, udělám další kočce domov a budu se těšit na nové přátelství a radosti. Ale na tuhle kamarádku nikdy nezapomenu. Sbohem, Apakundo. Navždy tě budu mít rád, byla jsi úžasným životním parťákem. ❤️🖤 -

Kočičí nemocný Valentýn Moje kočka nechce jíst, tak jsem ji vzal na kliniku na vyšetření. Má v puse afty, ale pro jistotu jsem jí nechal udělat i krevní testy. Teď čekáme na výsledky. Je to moje nejlepší kamarádka. Máme podobný osud. Oba nás vyhodili z domova. Na rozdíl ode mě má krásnou malou pusinku, skáče mi do náruče, spí vedle mě, rozesmívá mě, někdy mě kousne 🤷🏾😁 dělá svět hezčí. Každý den jí zpívám, že je krásná kočička. ♥️ Občas ukradne kus paštiky, ale vždycky vím, co od ní můžu čekat. Narozdíl od lidí. Jsem za její přítomnost vděčný. Žádná přítomnost někoho druhého není samozřejmost. -

Našel jsem ve vlaku telefon. Napadlo mě, že ho odnesu do zastavárny, že bude na trávu a chlast 😁 ale nakonec jsem ho odevzdal paní průvodčí. Možná byla mírně překvapená, že jí Cigán předává nalezený telefon. Hezky se usmála. Nevytahuju se že jsem poctivý, ale tím, že mě baví bořit stereotypy. Vzpomínám, jak jsme jednou jeli s kamarádem na schůzi orchestrálních odborů. Ve vlaku jsme na záchodě kouřili jointa jako za studentských let a já potom ve vlaku zapomněl své drahé milované houslové Ferrari. Myslel jsem, že je už nikdy neuvidím. Našel je pan průvodčí a odevzdal je do ztrát a nálezů na hlavním nádraží v Praze, kde jsem je vykoupil za 40 Kč!!! 🙂❤️ Takže jen vracím. -

O tohle se rád podělím. Malá holčička (prvňáček), která se mě ve škole dřív bála i oslovit, se včera docela odvázala. Po 20 minutách hraní na klávesy začala dělat inventuru třídy. Kontrolovala nábytek a ptala se: Nemáte tu školu nějak starou? Prohlížela dál a narazila na housle. Na chvíli se zadívala a řekla: Máš to ňáký zaprášený, kámo! 😅 Pak si nasadila čepici přes hlavu že nic neviděla a hrála. 🤷🏾‍♂️😅 To je přece boží práce tohle 🙂 -