Babiš: Česká republika se nemůže postavit za Grónsko, ale musí se postavit za Agrofert! https://t.co/DoaxECw2vE -

Země bez odvahy Stali jsme se zemí zrádců a zbabělců. Zemí politiků bez odvahy, bez cti a bez odpovědnosti. Cynismus a skepsí poháněný strach dnes určují naši zahraniční politiku i vnitřní směřování státu. Vidíme to každý den – v řečech bez obsahu, v rozhodnutích bez hodnot, v mlčení tam, kde by měla zaznít jasná slova. Úpadek národních hodnot S nástupem hnědé koalice pod premiérstvím Andrej Babiš ztrácí Česká republika svůj morální kompas. Politika, ovládaná čistým cynismem, přestává být službou veřejnosti a mění se v pouhý nástroj k udržení moci. Jak opakovaně varoval Václav Havel, politika bez morálního základu vede k odcizení občanů od státu – k rezignaci, apatii a nakonec k pohrdání demokracií samotnou. Zahraniční politika bez principů Naše zahraniční politika dnes postrádá hodnotový rámec i dlouhodobý koncept. Je založena na obavách, vypočítavosti a nedostatku odvahy. Takový postoj nechrání národní zájmy – naopak vede k mezinárodní bezvýznamnosti a izolaci. Historie nás přitom varuje: státy, které se vzdaly své cti výměnou za domnělý klid a krátkodobý mír, často nakonec ztratily obojí. Politika appeasementu nikdy nepřinesla bezpečí – pouze oddálila konflikt a prohloubila hanbu. Krize autority a rozklad společnosti Když politice chybí čest, vzniká vakuum. To je následně zaplněno populismem, lží nebo sociální apatií. Pocit, že žijeme v „zemi zrádců a zbabělců“, se v dějinách objevuje vždy v obdobích hlubokých krizí identity – ve chvílích, kdy společnost ztratí víru ve své instituce i ve své elity. Česká republika je dnes nejednotná, rozhněvaná a vnitřně rozložená. Čelíme bezpráví, které je tolerováno mlčením. Mlčením politiků. Mlčením institucí. Mlčením části společnosti, která se bojí ozvat. Výzva k odvaze Národ, který rezignuje na odvahu, rezignuje sám na sebe. Musíme se znovu naučit postavit se za to, co je správné – ne proto, že je to pohodlné, ale proto, že je to nutné. Bez odvahy není spravedlnost. Bez spravedlnosti není svoboda. A bez svobody se stát mění v prázdnou skořápku. Bezpráví kdekoli je hrozbou spravedlnosti všude. A mlčení není neutralita – je to spoluvina. Teď, nebo nikdy Babišova koalice nepadne sama. Cynismus se nevyčerpá. Lež se neunaví. Pokud se národ neprobere, bude dál řízen těmi, kteří nemají odvahu vést, ale jen schopnost přežít. Republikou, která se neodváží říci, kde stojí, budou vždy pohrdat ti, kdo se nebojí stát pevně. Dnes existuje jen málo pevných bodů. Jedním z nich je Petr Pavel – ne jako spasitel, ale jako důkaz, že odvaha, čest a klidná síla nejsou v této zemi zapomenuté pojmy. Že stát může mít důstojnost. Že moc nemusí být hulvátská, aby byla pevná. Republika ještě není ztracena. Ale nebude zachráněna mlčením. Buď znovu najdeme odvahu postavit se za to, co je správné, nebo se definitivně smíříme s tím, že jsme se stali zemí bez odvahy. A to už nebude selhání politiků. To bude selhání nás všech. -

Otevřený dopis Andreji Babišovi Pane Andrej Babiš, rozhodnutí Vaší vlády zřídit funkci „vládního zmocněnce pro Green Deal a klimatickou změnu“ není technickým opatřením ani organizační drobností. Je to vědomé, účelové a politicky motivované obcházení ústavního pořádku České republiky. Neuspěl jste s pokusem prosadit Filipa Turka do role ministra. Prezident odmítl. Ústava zafungovala. Místo respektu k pravidlům jste zvolil obchvat. Když Ústava překáží, vytvoří se funkce Vytvořil jste umělou pozici, která: •není zakotvena v Ústavě, •nenese odpovědnost Poslanecké sněmovně, •neprošla jmenováním prezidentem, •a přesto má zasahovat do výkonu exekutivní moci. To není reforma státní správy. To je institucionální trik, jehož cílem je udržet politický vliv bez odpovědnosti. Moc bez mandátu Vládní zmocněnec není členem vlády, nenese politickou odpovědnost a nepodléhá standardní parlamentní kontrole. Přesto má spolurozhodovat o jedné z nejzásadnějších veřejných politik současnosti. Takový model nevzniká omylem. Vzniká tam, kde je snaha oddělit moc od odpovědnosti. Konflikt zájmů, který nelze přehlížet Nelze pominout ani Váš dlouhodobý a opakovaně zpochybňovaný konflikt zájmů, který systematicky podkopává důvěru v legitimitu Vašeho výkonu moci. Politik, jenž čelí vážným pochybnostem o střetu mezi veřejnou funkcí a soukromými ekonomickými zájmy, nemůže být považován za seriózního garanta ústavnosti. Právě proto je každé další obcházení Ústavy, vytváření účelových funkcí a přesouvání rozhodovací moci mimo standardní rámce vnímáno nikoli jako výjimka, ale jako součást širšího vzorce chování, jehož cílem je minimalizovat kontrolu a maximalizovat osobní politický komfort. Ústava má v takových případech chránit stát před zneužitím moci — nikoli být touto mocí obcházena. Filip Turek jako nástroj, nikoli řešení Filip Turek není podstatou tohoto problému. Je pouze prostředkem. Skutečným problémem je Váš přístup k moci: pokud nelze postupovat ústavní cestou, změní se pravidla hry. Takový přístup je s demokratickým právním státem neslučitelný. Ústava není překážka. Je závazek. Ústava České republiky není doporučení ani politický názor. Je to závazný rámec, který jasně stanoví, že výkonnou moc vykonávají ministři odpovědní Poslanecké sněmovně. Vy jste se rozhodl tento princip obejít. Nebezpečný precedens Dnes vytváříte zmocněnce pro klimatickou politiku. Zítra to může být zmocněnec pro média, spravedlnost nebo „národní zájem“. Každý takový krok dál oslabuje institucionální rovnováhu a posouvá stát směrem k personální moci bez kontroly. Takto se demokracie neřídí. Takto se erozuje. Výzva k nápravě – nebo k odchodu Pane Babiši, pokud ještě považujete Ústavu České republiky za závazný rámec, existují pouze dvě přijatelné cesty: Buď okamžitě zrušíte funkci vládního zmocněnce pro Green Deal a klimatickou změnu, vrátíte tuto agendu výhradně do rukou ústavně odpovědných ministrů a veřejně přiznáte, že tento krok byl chybou. Anebo přijmete plnou politickou odpovědnost za vědomé obcházení ústavních pravidel. Pokud nejste ochoten ani jedno, pak zbývá už jen jediné čestné řešení: odstoupit z funkce předsedy vlády. Člověk, který systematicky oslabuje ústavní brzdy moci a zároveň čelí dlouhodobému konfliktu zájmů, nemůže důvěryhodně stát v čele demokratického státu. Toto není osobní spor. Je to otázka respektu k ústavnímu pořádku. A ten buď ctíte — nebo se mu musíte postavit čelem a odejít. s pozdravem , Jiří Lobkowicz -

Premiér, který mluví, aby nemusel odpovídat Říct, že Andrej Babiš používá slovník a sémantiku na úrovni čtrnáctiletého dítěte, není osobní urážka. Je to popis politické techniky, která systematicky degraduje veřejnou debatu na úroveň emocí, zkratek a křiku. Andrej Babiš nemluví jednoduše proto, aby byl srozumitelný. Mluví primitivně, aby nemusel vysvětlovat. Jeho jazyk je chudý na pojmy, bohatý na afekty. Neustálé „oni za to můžou“, „já to zařídím“ a „všichni kradou, jen já ne“ nahrazuje argumenty, data i odpovědnost. Nejde o styl. Jde o důsledek. Kdo dlouhodobě mluví jazykem zjednodušených soudů, vychovává voliče k tomu, aby nepřemýšleli, ale reagovali. Aby nehledali souvislosti, ale viníky. Aby nečetli realitu, ale hesla. To už není komunikace – to je manipulace. Přirovnání k dospívání sedí i v jednom dalším ohledu: odmítání komplexity. Svět je černobílý, kritika je útok, instituce jsou překážka a odpovědnost je vždycky někde jinde. Takto se možná dá řídit marketingová kampaň. Stát ne. Česká politika se pod tímto stylem zmenšuje. Jazyk se scvrkává, debata hloupne a společnost si zvyká na to, že jí stačí málo slov k tomu, aby přijala velké lži. A to je největší problém: ne že někdo mluví jako dítě, ale že se tímto jazykem učí mluvit celá země. To už není populismus. To je infantilizace demokracie. -

Závan důvěry a klidu: prezident, který připomněl, že Česko je skvělá země Novoroční projev prezidenta Petra Pavla byl přesně tím, co česká společnost po uplynulém roce potřebovala slyšet. Nebyl to projev triumfalismu ani moralizování, ale klidný, sebevědomý a lidský apel, který vrátil do veřejného prostoru důvěru, nadhled a vědomí vlastní hodnoty. Po období vyhrocených kampaní, ostrých slov a permanentního konfliktu zazněla řeč, která nespojovala proti někomu, ale pro něco. Státnictví bez patosu Prezident Pavel nepřinesl prázdné sliby ani velká gesta. Místo toho nabídl střízlivý optimismus, opřený o realitu země, kterou zná a respektuje. Jeho slova o tom, že „Česko je skvělá země a měli bychom si více věřit“, nepůsobila jako fráze, ale jako připomenutí zapomenuté pravdy. Ne idealizované, ale poctivé. Byl to projev státníka, který si uvědomuje hranice své role – dává vládě prostor, ale zároveň jasně říká, že bude bdít nad ochranou demokracie, institucí a našeho ukotvení ve svobodném světě. Právě tato kombinace zdrženlivosti a odpovědnosti je znakem skutečného prezidentského úřadu. Občanská společnost jako tiché jádro republiky Zásadním momentem projevu byl důraz na občanskou společnost. Prezident nepřesměroval pozornost k sobě ani k politice, ale k lidem, kteří bez nároku na uznání drží zemi pohromadě: dobrovolníkům, hasičům, skautům, lidem pečujícím o slabší, krajinu a místní společenství. Právě zde pojmenoval skutečný zdroj soudržnosti – nikoli v moci, ale ve službě. Tímto přístupem prezident připomněl, že politika není jediným prostorem veřejného života. Demokracie žije tehdy, když je vyvažována aktivní, sebevědomou a autentickou občanskou společností, která má sílu korigovat excesy moci a doplňovat ji tam, kde nestačí. Důvěra místo populismu Velmi silným momentem byla výzva, abychom neočekávali oživení důvěry pouze od politiků. Prezident tím realisticky pojmenoval podstatu demokratické politiky – ta je přirozeně konfliktní. Skutečná soudržnost však vzniká jinde: v každodenních vztazích, ve schopnosti naslouchat, v odmítnutí laciného populismu a extrémů. Pavel neapeloval na strach, ale na zralost společnosti. Vyzval občany, aby se dívali na svět střízlivě, s odstupem od emocí sociálních sítí, a aby si uvědomili, že ve skutečnosti toužíme po velmi podobných věcech – po slušnosti, bezpečí, kvalitním vzdělání a důstojném životě. Víra v mladé jako investice do budoucnosti Významným poselstvím byla i otevřená výzva dát prostor mladé generaci. Nešlo o povrchní chválu, ale o apel na odpovědnost starších, aby naslouchali, předávali pravomoci a umožnili mladým skutečně spolurozhodovat. Prezident zde ukázal, že budoucnost nevnímá jako hrozbu, ale jako příležitost. Prezident, který spojuje Prezident Petr Pavel není akademický intelektuál ani filozof. Je to člověk, který rozumí zemi, jejím institucím i lidem, jejich obavám, ale i jejich potenciálu. Jeho novoroční projev byl řečí klidu, důvěry a sebevědomí – řečí, která nehloubí příkopy, ale připomíná společný základ, na němž republika stojí. V době, kdy je veřejný prostor často zahlcen křikem, byl tento projev závanem svěžího vzduchu. Připomněl, že Česká republika není spálená ani zlomená. Je funkční, solidární a schopná obstát – pokud si dokáže více věřit. A právě tuto důvěru prezident Pavel svými slovy posílil. -

Klaun nemůže kázat jednotu: když o hrdosti mluví ten, kdo společnost rozděloval. Ve svém novoročním projevu Andrej Babiš @AndrejBabis prohlásil, že se česká společnost začíná sjednocovat, zejména „v otázce hrdosti a vlastenectví“. Myšlenka sama o sobě není problematická – sdílená identita, soudržnost a občanská hrdost jsou nezbytné pro stabilní demokratickou společnost. Problémem je však osoba, která tuto výzvu pronáší. Jednota, vlastenectví a kolektivní identita nevznikají projevem. Jsou výsledkem dlouhodobého působení moci, důvěryhodnosti a morální konzistence. Právě v těchto oblastech Andrej Babiš a jeho koaliční vláda dlouhodobě selhávají. 1. Jednota vyžaduje důvěru – a tu jeho politika systematicky narušovala Sdílená národní identita se opírá o důvěru občanů ve stát, instituce a politické vedení. Politický styl Andreje Babiše však tuto důvěru oslaboval: •stavěním „obyčejných lidí“ proti neurčitým „elitám“, •zpochybňováním médií, justice a kontrolních institucí, •personalizací moci na úkor institucionální stability. Takový přístup nevytváří jednotu, ale učí společnost nedůvěře – k sobě navzájem i ke státu. Politik, který dlouhodobě pracuje s podezřením a konfliktem, nemůže být věrohodným nositelem poselství soudržnosti. 2. Demokratické vlastenectví nelze budovat konfliktní politikou Vlastenectví v demokratickém smyslu neznamená emocionální loajalitu k vůdci ani mechanické uctívání symbolů. Znamená závazek ke společným pravidlům, odpovědnosti a vzájemné solidaritě. Babišova politika však opakovaně využívala: •polarizaci jako mobilizační nástroj, •zjednodušování společenských konfliktů na morální protiklady, •instrumentalizaci strachu a resentimentu. Výsledkem je společnost rozdělená na tábory. Takový přístup vytváří identitu proti někomu, nikoli identitu s někým. To je přesný opak toho, co skutečné vlastenectví vyžaduje. 3. Sdílená identita potřebuje morální konzistenci moci Kolektivní hrdost může vzniknout jen tam, kde občané věří, že veřejná moc slouží společnému zájmu a je vykonávána spravedlivě. Dlouhodobé pochybnosti o střetu zájmů a o propojení politické moci s ekonomickým vlivem tuto víru zásadně narušují. Pokud není jasná hranice mezi veřejnou službou a soukromým zájmem, vlastenectví se vyprázdňuje. Mění se v prázdnou rétoriku, nikoli sdílený závazek ke státu. 4. Symbolické vlastenectví nemůže nahradit sociální soudržnost Výzvy k hrdosti, vlajkám a národním symbolům samy o sobě společnost nespojují. Sociální soudržnost vzniká z: •rovnosti před zákonem, •respektu k institucím a jejich limitům, •ochrany plurality a legitimního nesouhlasu. Bez těchto základů se vlastenectví mění v performativní gesto, nikoli v integrující sílu. Symboly bez hodnot společnost nespojují – jen zakrývají prázdno. 5. Jednota je důsledkem způsobu vládnutí, nikoli jeho rétoriky Nejdůležitější skutečností je, že jednota není politický nástroj, ale vedlejší produkt dobrého vládnutí. Vzniká tam, kde je moc vykonávána zdrženlivě, předvídatelně a v rámci pravidel. Styl vládnutí Andreje Babiše – personalizace moci, transakční politika a práce s emocemi – směřuje opačným směrem. Jsou to nástroje kontroly a dominance, nikoli soudržnosti. Novoroční projev klauna Andrej Babiš může mluvit o hrdosti a vlastenectví, ale jeho politická praxe dlouhodobě podkopává podmínky, bez nichž tyto hodnoty nemohou vzniknout. Sdílená identita nemůže vyrůst z polarizace, solidarita z nedůvěry a společné cíle z moci vnímané jako účelová. Právě proto není věrohodným nositelem výzvy k jednotě. Pokud má vlastenectví v demokratické společnosti něco znamenat, musí být budováno politikou, která posiluje instituce, respektuje pravidla a klade společný zájem nad osobní moc – nikoli rétorikou těch, kteří tyto základy dlouhodobě oslabovali. -

„Velká politika. Malé plínky.“ Telefonát dvou největších miminek světové politiky. 👶 BABY TRUMP: Wááá! Andreji! Mám nejlepší nápad na světě. Fakt nejlepší. Nikdo nikdy neměl tak dobrý nápad jako já. Ani dospělí. Hlavně dospělí ne. 👶 BABY BABIŠ: Počkej, Donalde… a ten nápad je můj, nebo už jsem ho koupil? 👶 BABY TRUMP: Je můj. Ale můžeš ho používat. Ty vždycky opakuješ cizí věci, ale hlasitěji. Lidem se to líbí. 👶 BABY BABIŠ: Já nic neopakuju! To jen média! A učitelka! A soud! A realita! 👶 BABY TRUMP: Realita je fake. Vyhodil jsem ji. Byla hrozně nespravedlivá. 👶 BABY BABIŠ: Jo jo. Když realita zlobí, dá se schovat pod plínu. 👶 BABY TRUMP: Přesně. A hlavně říkej všem, že jsi oběť. Velká oběť. Největší miminko v místnosti. 👶 BABY BABIŠ: Já jsem oběť pořád. I když mám všechny hračky. Dokonce i ty tvoje. 👶 BABY TRUMP: Já si kolem postýlky postavil zeď. Lezou mi tam cizí děti. Strašně nebezpečné děti. 👶 BABY BABIŠ: Já mám plot kolem pískoviště. Říkám, že chráním ostatní… ale písek je můj. 👶 BABY TRUMP: Chytré. Velmi chytré. Jsi jako já, jen menší. A s lepší výmluvou. 👶 BABY BABIŠ: Děkuju. Já třeba říkám, že neumím číst. A pak nikdo neví, co jsem podepsal. 👶 BABY TRUMP: Geniální. Já prostě křičím, dokud nejsou všichni unavení. 👶 BABY BABIŠ: A funguje to? 👶 BABY TRUMP: Někdy. Když ne, tak brečím. Nebo píšu. Nebo zažaluju plyšáka. 👶 BABY BABIŠ: Toho svého taky zažaluju. Vypadá podezřele proevropsky. 👶 BABY TRUMP: Jednou, Andreji, vyrosteme. 👶 BABY BABIŠ: Jako… mentálně? 👶 BABY TRUMP: Ne. Politicky. 👶 BABY BABIŠ: Aha. -

Každé ráno jsi do našich životů vnášel světlo, bude nám chybět tvůj humor a láska, odpočívej v pokoji. ❤️🙏 https://t.co/ozeXlwVOpa -