V minulosti jsem pravidelně přispíval (nevelké částky) na Wikipedii, kterou jsem před nástupem AI velmi intenzivně používal. Už ale nepřispívám. Proč? Protože většinu budgetu prožerou za neadvátní mzdy lidí na pochybných pozicích a většinu skutečné práce odvedou neplacení dobrovolníci. Za 8 let vyskočili mzdové náklady na trojnásobek. Z celkového budgetu $178M jde ~$107M na mzdy. Myslete na to, až otevřete Wiki a budou opět žebrat ... #Wikipedia #Donace #Dobrovolnictví

Minulý víkend se konala v Ústí pozoruhodná akce. Byla zpřístupněna Schichtova vila ve Vaňově a to jsem si nemohl nechat ujít, protože miluju akce, které jsou spjaty s echt sudetskými fabrikanty jako byli Schichtovi na Ústecku nebo Liebigovi na Liberecku. Johann Schicht založil fabriky na slavné mýdlo s Jelenem. On a později jeho potomci vytvořili obří průmyslový komplex, Ústí nad Labem bylo jedno z nejbohatších měst celé habsburské monarchie (jaký paradox z dnešního pohledu). Schichtovi v early 1900s dokonce spoluzaložili předchůdce Unileveru, což je po roce 1945 zachránilo, že neskočili s úplně holým kaďákem ... No a v sobotu byla zpřístupněna jejich rodinná vila, kterou potkal osud jako skoro všechny slavné a mimořádné meziválečné vily na území Československa - majitelé si tam užili sotva 10 let života, pak byla vila zkonfiskována a majitelé bez náhrady odsunuti. Prohlídka se setkala s mimořádným zájmem místních kmenů (možná i kvůli bezplatnému vstupu), pořadatelé očekávali tak 100 lidí a přišlo jich nakonec přes 800. Já dorazil asi 2 hodiny po otevření a narazil jsem na docela dlouhou frontu, prý tak na 40 minut. Byl jsem v dobré náladě, s plným bříškem z ústeckého Inventáře, pozoroval jsem cvrkot, mnozí nevděčníci okolo mně byli z čekání viditelně nervózní. Náhle se objevila velmi distingovaná teta a lákala anglicky mluvící návštěvníky na prohlídku v angličtině. Zaujalo mě, že ač viditelně 60+, tak perfektní angličtina, rozhodně ne czenglish a ani takovej ten neměckej přízvuk, říkal jsem si, odkud sem tak asi zabloudila. Samozřejmě jsem se přihlásil, že mám zájem, pokud se jde hned a předběhne se fronta. Teta velmi rychle nabrala cca 20 ústeckých intelektuálů, ostatní ve frontě si snad uvědomili, že se měli lépe učit místo pikování :D Uvnitř vily se k tetě připojil ještě takovej nóbl strejda. Na první pohled mě zaujalo, jak vystupoval, skvělá angličtina, jak byl oblečený, kvalitní materiály, střihy, barvy, žádná křiklavá loga, kvalitní boty, prostě vyšší kultura, ale zároveň nelze říct, že by byl overdressed, prostě velmi důstojně oblečenej a upravenej chlap vzhledem k dané společenské události. Možná to na mně zapůsobilo v rámci toho kontrastu, kdy fronta před vilou vypada jako showroom Sportisima. Teta se strejcem se nám představili. Leonore Novotny-Schicht a Carl von Siemens (sestřenice a bratranec), noví spolumajitelé vily, potomci rodiny Schichtů. Byli velmi příjemní, civilní, pro mně velmi zajímavé setkání s echt západoevropskou upper class. Jejich otec/matka ve vile žili v ranném dětsví, takže tam jsou poměrně intimní osobní vzpomínky, bylo velmi zajímavé, jak o tom vyprávěli. Vilu koupili před pár lety v dražbě, dohromady pět příbuzných, kteří žijí různě po světě (Berlín, Vídeň, Švýcarsko, jeden potomek dokonce farmaří v Brazílii) a chtějí vilu kompletně zrekonstruovat pro "veřejné účely" ve smyslu muzeum/kultura/vzdělávací instituce ... Říkali, že získali v rámci dědictví/mezigeneračním transferů nějaké rodinné prostředky (o to napíšu jindy, mimořádně zajímavé, jak je okradli nejen Češi v rámci Benešových dekretů, ale i lakomí Holanďané a Švýcaři) a že si myslí, že by ty "rodinné peníze" měli použít na zvelebení vily v rámci zachování legacy rodiny Schichtů na Ústecku a jakési ukončení celé té komplikované anabáze. To mi přijde jako mimořádně silné a velkorysé gesto, neumím si osobně představit, kdyby mým předkům ukradl stát obrovské majetky, vyhnal je ze země a já bych přišel, část uloupeného si za tržní cenu koupil zpět, za další stamiliony korun to dal do richtigu a v podstatě "předal" oné zemi resp. jejím občanům k užívání. Samozřejmě to svědčí o mé malosti a mám velký obdiv a úctu k potomkům Schichtů za tento mimořádný přístup. O Schichtech vzniknul zajímavý dokumentární film Království mýdlových bublin, běží to teď v některých kinech (byl jsem v pondělí na projekci v Děčíně, dokonce byli přítomni i autoři dokumentu a byla následně zajímavá debata), brzy by to mohlo být aj na ČT, doporučuju, mimořádně zajímavé. https://t.co/x8PXVsmAgo #ÚstíNadLabem #historie #kultura

Zatímco jsem byl dnes na pěší inspekci ještědského hřebenu, tak ukrajinští vědci "válčili" na mých nemovitostech. Koučoval jsem je po whatsappu, myslím že bych se tím HR mohl snad i živit 😂 Jinak ať jen netrolím, tak jeden praktický tip. Mám docela dost plechových střech všude možně, ne jen garáže, ale i nějaké větší nebytové objekty, část střechy na činžáčku, atd. Dělal jsem si research, jak renovovat zrezlé plechové střechy v domácích podmínkách (specializované firmy jsou brutálně a hlavně neadekvátně drahý, to není varianta). Došel jsem k produktu už z dob socialismu - RENOLAST. Je to asfaltovo-hliníkový nátěr, dobře se s tím pracuje, cenově velmi přijatelné, desítkami let osvědčené. Základem je nepodcenit přípravu podkladu a velmi pečlivě obrousit a umýt vysokotlakým čističem, abyste se zbavili veškerého bordelu, mastnot, atd. Nemá to kvalitu těch profi skandinávských barev na kov, ale v poměru cena / výkon je za mně Renolast jasný vítěz. Brambora k bramboře, GT3 na dvoře! #renovace #diy #ukrajinskí vědci

Na dovolené v Užhorodu vždy využívám geoarbitráž na různé služby. Primární motivací nejsou kupodivu nízké ceny, i když nebudu zastírat, že to také zahřeje na srdíčku. Baví mě, že v Užhorodu dostanu na vše termín během pár dní, v ČR je vše nutné plánovat dost dopředu a to mě nebaví, protože mi to narušuje spontánní plány. Chodím tam vždy na zubní hygienu, v ČR probíhá objednávání jak na transplataci srdce, termín v lepší případě za několik týdnů, v Užhorodu napíšu stomatologovi Andrejovi (nemají tam zubní hygienistky, hygienu dělají jen zubaři) a dá mi termín za 2-3 dny. Damage 840,-, říkal mi, že v Užhorodu je nyní 100+ stomatologických ordinací s 300+ zubaři. Pak kadeřnice. Chodím ke Ksůše už asi 10 let, to samé, napíšu na telegram, termín za 2-3 dny. Cena v tomto případě moc výhodná není - 200 vočí, u tety v družstvu Hygie v Děčíně platím 130 czk, ale když můžu pomoci ukrajinské samoživitelce, proč ne, že :D Další zastávka byl brusič nožů, řemeslo které v ČR pomalu mizí, v Užhorodu to dělá fakt šikovný chlap. Dovezl jsem mu 10 kuchyňských nožů, do druhého dne v topu nabrousil a řekl si dvě kilča. Dále masáže, opět služba, na kterou se v případě kvalitní masérky musí člověk objednávat na týdny dopředu. V Užhorodu v hotelu Ungvarskiy nabízejí docela dost typů masáží, vyzkoušel jsem nejdříve jednu připomínající thajskou, sympatická teta mi dávala docela čouda, ale velmi dobrá kvalita. V pomasážní euforii jsem si objednal hned další masáž s horkými kameny na další den, taky pecka. Obě masáže stály do cca 500 czk, jedna hodinová, jedna 90 minutová. No prostě ráj, nejen pro skrblíky :D #Užhorod #geoarbitráž #cestování

Chtěl jsem mechanické hodinky. Ne švýcary, protože se mi trochu eklují jak je to v posledních letech status symbol různých “finančních poradců” a podobných pochybných existencí. Nedávno jsem narazil na legendární sovětské hodinky Raketa Big Zero (Большой Ноль) z Petrodvoreckého hodinového závodu. Fabrika má pozoruhodnou 300 letou historii, maká dodnes. Tehdy si vše včetně hodinového strojku dělali in-house. Model Big Zero vymysleli v 80s pro slabozraké, místo čísla 12 použili nulu. Podle legendy je začal nosit Gorbi během perestrojky a o té nezvyklé nule na hodinkách říkal, že je to znamení nového začátku. Design ciferníku se mi líbí, na svoji dobu velmi odvážný a nadčasový. Koupil jsem za líťo na ukrajinském bazoši originál model ve slušném stavu (nyní je na trhu vč. ČR mnoho napodobenin). Zanesl jsem je dnes k šikovnému hodináři v Užhorodu, aby je zkouknul a dal mi tam nový kožený řemínek. Hodinky zkontroloval, bylo poznat, že vícekrát prošly servisem (dobré znamení), nainstaloval mi nový kožený řemínek, řekl si stopade českých. Chlápkovi bylo tak 70, měl tam ještě 80 letého kolegu, oba vzdělaní, sharp, žádná senilita, skvělý pokec o řemesle, sovětských hodinkách, Rusínech, o tom jak si pomatují jak jely sovětské tanky přes Užhorod na ČSR, … #Hodinky #SovetskeHodinky #Design

Měl jsem před několika dny trochu mrzení - byl jsem na trestné výpravě u nových ukrajinských nájemníků, kteří mají problém s platební morálkou, nastěhovali se v lednu, zaplatili první nájem, k tomu jednu kauci (cca dva holé nájmy) a od té doby nic 😱😱😱 Po třech dnech po splatnosti jsme je kontaktovali, byly výmluvy že potřebují pár dní (s tím obecně nemám problém). Pak se to opakovalo ještě několikrát, různé výmluvy/lži. U Ukrajinců velmi nestandardní chování, pronajímal jsem jim (a doposud pronajímám) už mnohokrát a s placením nebyl nikdy problém, jsou totiž z Ukrajiny perfektně naučení, že když se neplatí, tak to znamená zabalit si čemodán a jít do prdele :D Nebyl jsem si jistej, jestli se jen dostali do blbé situace nebo jestli jsou to ojebávači. České nájemníky umím vybírat perfektně, díky různých rejstříkům, sociálním sítím, atd. lze ty lidi vybrat (nebo naopak nevybrat) "data based" a většinou to výborně maká. U Ukrajinců to moc nefunguje, protože mnohdy nemají ani bankovní účet a jedou spíš hotovost / šedou zónu, kvůli tomu ani nemají zjistitelné dluhy/exekuce. Po několika telefonátech, kdy jsem psychicky tlačil, ať začnou solit, aspoň splátkami, jsem zašel osobně. Domácnost mi evokovala scénu z nějaké knihy Charlese Dickense, jen přenesenou do současnosti - dva na první pohled udření rodiče, k tomu tam běhali dva křiklounci. Ukázali mi pracovní smlouvy, ptal jsem se na různé věci, jsou ze Zakarpatí (úplně jiná úroveň než ti z levého břehu Dněpru), usoudil jsem, že nejsou ojebávači, ale že mají v poslední době pech, nastínili mi realistickou variantu splacení dlužné částky, tak jsem tomu dal šanci. Mimo to, pokud se srovnají, budou to dlouhodobí, skvělí nájemníci, říkali mi, že je všude jinde odmítali, buď "utečence nebereme" nebo "byt bychom vám pronajali, ale mátě dvě děti", koupě vlastního bytu je pro něj následujících 10 let nerealistická. Když jsem odcházel, tak jsem na chodbě činžáčku potkal jinou, dlouholetou (a skvělou) vietnamskou nájemnici s jejíma kamojdama a hned mě zvala na jejich domácí mejdlo (domácí jídlo, chlast, hraní karet), samozřejmě jsem neodmítnul. I když k nim chodím občas na domácí viet svačinku už snad 15 let, tak tentokrát bylo několik gastro premiér! Z mně známých pokrmů byly jen domácí závitky - mleté maso v betelovém listu (Bò lá lốt). Dále se podávaly vařené dršťky s bylinkami, jen takové ty jemné chlupaté drštky (zakoupeno v Sapě), top strop chuť. Pak produkty viet zabijačky - něco jako ovar, jelito. To jelito bylo s nějakými bylinkami a mně neznámým kořením, úplně jiná chuť než česká varianta, ta česká mi chutná víc. Dále obalované kuřecí pařátky (not great, not terrible) a jednoduchá polévka - vývar z vepřových žeber, sůl, pepř a na jemno nakrájený bambus, servíruje se do malé mističky s miniporcí žebírka s masem, top strop. Alkohol jsem nepil (ale zaujala mě ta domácí macerace ženšenu, prý to používají obecně na dlouhověkost a asi aj na bedlu). Karty jsem nehrál, poděkoval a jel domů :D #nájemníci #kultura #sociálníotázky

Holky, pozor. Tady se nabízí možná dobrá partie. Navíc kdo má rád pejsky, je dobrý člověk! Jen neříkejte, že jste z flitru, ale že jste viděli cedulku kdesi na procházce na Hanspaulce. 😂 Doufám, že vznikne něco krásného!!! https://t.co/Zn2QSbKqf9 -

Nejlepší vzdělání pro podnikání mi dal můj otec (RIP), prožil si divoké devadesátky, kdy ho třeba bývalí společníci okradli o dost peněz, dal mi plno neocenitelných rad, které při studiu MBA v Brně nedostanete :D Jednou z praktických rad bylo, že za "novými" řemeslníky se nejezdí primární vozidlem, ale vozidlem pro tyto účely speciálně určeným (táta používal naši rodinnou legendu v podobě Felicia Pick-Up). Dneska jsem byl řešit u malé lokální firmy vybudování kanalizační přípojky k jednomu mému domu, Dacia Lodgy 2012 (Artic výbava, vč. vyhřívání sedaček, které se spouští kolébkovým vypínačem - swag jako hovado) posloužila fantasticky, pevně věřím, že vzbudila dostatek soucitu - pan roboš přijel v Kodiaqu ve výbavě L&K, takže vyhrál!!! -

Vánoční trip report - pozval jsem příbuzný na vánoční brunch do Cotto Crudo ve Four Seasons v Pražuldě. Protože nejsem Madonna, tak jsme parkovali v podzemních garážích u Rudolfina (3 min pěšky od restaurace), damage cca 10x menší než valet parking přímo v hotelu :D Prostor hotelu i samotné restaurace nádherný, obsluha naprosto skvělá, asi jsem ještě nic na podobné úrovni nezažil (obsluhovala nás mimojiné sympatická Asiatka, uměla velmi dobře česky, ale nebyla určitě rodilá mluvčí, bylo vidět, jak se snaží). Minimálně polovina personálu mluvila (jen) anglicky, většina hostů byli cizinci z hotelu, čeština byla slyšet minimálně. Hned na začátku brunche kolem nás prošla servírka středního věku a česky pronesla "ježiši, už aby byl konec". To mě velmi pobavilo. Brunch byl formou bufetu, studený, teplý, dezerty, opravdu výjimečná kvalita jídla. Hodoval jsem ústřice, měli skvěle připravený vysoký roštěnec, jehněčí kotletky, lasagne s wagyu hovězím, ... Potom obří nabídka dezertů, famózní domácí zmrzliny, plno sladkého i slaného pečiva (to jsem ignoroval, ale dal bych si taky). Komplet menu pro zajímavost zde: https://t.co/un2Q9SmvPJ Hezký zážitek, damage samozřejmě galaktická, myslím že na to padly komplet úspory za nákupy v Lidlu za celý rok, ale všichni byli spojení a užili si to a to je nejdůležitější. Hotelové víkendové brunche doporučuju jako super zážitek pro ty, kteří se rádi nají (a případně i "na úrovni" opijí), hezké a o dost levnější (ale vůbec ne horší) mají třeba v Marriottu v Celnici nebo v nově otevřeném Fairmontu (ex Interkontík). -